Cesta začíná

První část cesty je pro všechny trasy společná. Kramle, kolíky, historické kamenné schody, po kterých jsme vystoupali na plošinu před hlavní skálou. Stáli jsme před rozhodnutím kudy a jak dál. Jestli se v rámci turistického pohodového výstupu vydat po trase s nižším číslem a označením B, nebo se pustit na něco záludnějšího. Každá ferrata je ve skále barevně odlišena a podle plánku s klasifikací jednotlivých tras, který jsme získali dole, jsme měli poměrně dobrou představu, co od které cesty čekat.

Podle Jana jsou ferraty, které jsou jako první „na ráně“, určeny pro  lezecká nemluvňata a ideální bude něco náročnějšího. Jasně, nejsem padavka, jdem do toho! Je pravda, že každé ohlédnutí a mrknutí dolů ve mně vyvolávalo neodbytnou touhu mít křídla. Mraky na obloze se kabonily a přikrádající se příšeří dávalo zážitku hororový nádech. Když jsme se dostali k místu s posezením a vrcholovou knížkou, měla jsem úžasný pocit. Byla to směsice toho, že jsem překonala své obavy, že mám fyzičku lepší, než bych čekala a množství vyplavených endorfinů, hormonů štěstí.

Zážitek musí být hlavně silný

Domnívala jsem se, že to nejhorší je za námi. Jak jen jsem se mýlila! Jan pronesl památnou větu, že zážitek nemusí být dobrý, hlavně když je silný. A byl. Rozhodl, že půjdeme dál. Tato cesta byla velmi obtížná. Brněly mě prsty od přecvakavání a třásly se mi námahou. Kde jsme? Kterou trasou vlastně jdeme? Můj orientační smysl je asi takový, že jsem schopna zabloudit i mezi regály v obchoďáku. Na stěně jsem si připadala jako kdyby mi někdo zavázal oči, párkrát mnou otočil a pak se zeptal, kde je sever. Mým kompasem byl vždycky Jan. Ovšem právě tady i jeho dobrá orientace selhala a cesta nás dovedla do míst, kde by se těžko udržela i opička drápkatá. Evidentně něco bylo špatně a to špatně znamenalo, že jsme na cestě, na které jsme nejen být nechtěli, ale se svou nezkušeností na ní nemáme ani co dělat.

Myslím na to, jak spáchají-li naši známí nějakou do nebe volající skopičinu, málem si do hlavy nepochopením vyťukáme ďolík. Kdyby mi někdo vyprávěl, že při svém prvním výstupu na Pastýřské stěně polezu cestou, která je bonbonkem pro zkušené lezce, ale oprátkou pro lezecká nemluvňata, asi bych si nevyťukala do hlavy ďolík, ale rovnou kráter. Třes rukou i nohou sílí. Kus nahoru, nesmyslná snaha o návrat, zatnuté zuby a v hlavě kovadlinka – musíš. Jiná cesta není, už jsme dost vysoko, prostě musíme to dát.

O tom, že jsme to nakonec zvládli, svědčí skutečnost, že se o tento zážitek mohu dnes podělit. Když jsem ležela nahoře, lapala po dechu a snažila se zklidnit ruce a nohy, které simulovaly vibrační plošinu, objevil se mužíček jak z pohádky. Dolezl záhy po nás. Kouká, pokyvuje hlavou a povídá: „No já si říkal, kam ta děcka lezou. Dneska tady už dva hukli.“ Ano, vyloženě pozitivní informace. Po ní dodal, že jsme šli jednou ze dvou nejtěžších cest a mně vysekl poklonu, že na ženskou „fakt dobrý“. Kdyby jen tušil, že jsme si nic nevybrali, že ono si to vybralo nás…. A tak jsme to zvládli. Za pomoci vybavení z půjčovny, perfektně zadrátovaných cest a samozřejmě i toho nahoře, který nad námi zcela jistě držel ochrannou ruku.

Jsme v Nebíčku

Odměna v podobě vyhlídkové restaurace Pastýřská stěna, přezdívaná „Nebíčko“, byla více než zasloužená. Když jsme došli dolů, mraky tahaly břicha málem u země a bylo jen tak tak vidět. Ani jeden z nás nedokázal určit, kterou cestou jsme vlastně lezli. Opravdu to vyšlo na chlup a musím poctivě přiznat, že jsme měli víc štěstí, než rozumu. Nechci domýšlet, co by nastalo, kdybych měla jen o chlup horší fyzičku. Že by pro nás přiletěl vrtulník? To asi těžko. Leda tak sedmihlavý drak. Nerada, ale přiznávám, že nic jiného bychom si totiž nezasloužili. Takže pokud zatoužíte zdolat některou z děčínských ferrat, rozhodně si vyhraďte dostatek času a pečlivě vybírejte trasu s ohledem na své zkušenosti. A pokud nedolezete do „Nebíčka“, můžete si dát občerstvení v Tao Cafe, které najdete v prostorách bývalého Taoshopu na nábřeží u kruháče.

zdroj foto: Via Ferrata Děčín

Další tipy na výlety které by vás mohli zajímat